fbpx

RECENZE: Mafia: Definitive Edition – stará hra v nové grafice?

Existuje něco ošidnějšího než udělat remake české kultovní klasiky, který je pod neustálým drobnohledem široké hráčské komunity? To je výzva, která se neodmítá, ale také se může šeredně vymstít s rizikem, že se nezavděčíte ani jedné skupině.

Mafia: Definitive Edition představuje remake 18 let staré hry, která ve své době představovala jeden z vrcholů herní městské akce. Minimálně pro zástupy českých a slovenských hráčů, protože titul vycházel z našich luhů a hájů. Byl kompletně v češtině a nadabován hereckými esy, jako je Marek Vašut nebo Petr Rychlý. Jak remake nakoc dopadl a může se zavděčit náročnému českému hráči?



Příběh a kapitoly tak, jak je známe


Šedá myška Tommy Angelo si vesele taxikaří, pije si gin a o nic moc se nestará. Jakmile ale jedné noci pomůže dvojici goril mafiánského kápa Salieriho, jde to ráz na ráz. Drožkář Tommy se dostává do soukolí mafiánské rutiny, úkladných vražd a dalších volnočasových aktivit s baseballovou pálkou a nějakým tím koltem nebo brokovnicí. Jo, to bývaly časy krize v Americe 30. let ve 20. století.

Jednotlivé mise na sebe navazují jako v originálu, příběh pěkně odsýpá a dočkáte se i starých známých vozů (Bolt Ace, no jasně), nově motorek a samozřejmě všech postav. V rámci vyprávění příběhu se nám dostává obohacení například o příběh Sáry nebo Pauliho, což rozhodně není na škodu a veterány tento přídavek rozhodně musí potěšit. Úpravy doznaly i některé dialogy, ale nejsem z těch, kteří bazírují na doslovném převyprávění, z toho už jsem vyrostl. A umím si představit, že ačkoli některé hlášky mohou chybět, najdete si nové a možná lepší.



Dabing po 18 letech


Tím se dostáváme k jedné z palčivých otázek celého remaku – českému dabingu. Na jednotlivých aktérech se přirozeně podepsal zub času. Není to míněno jako kritika, jen upozornění. Je obdivuhodné, že se všichni, kteří mohli, s nadšením zhostili opětovně svých postav. Prvotní rozpaky po hodince dvou zmizí a o fous chraplavější Marek Vašut plnohodnotně odvede svou práci. Totéž platí i pro Petra Rychlého. Je to sice trochu jiný Paulie, ale ve výsledku pořád Paulie, který má super hlášky a jeho smích vás dostane. Zvláštní poctu si podle mě zaslouží Dalimil Klapka (Frank), který i přes svůj věk vystřihnul svoji roli naprosto precizně. Vždyť ten člověk nadaboval mistrně třeba poručíka Columba a kdo by neznal dědu Simpsona nebo ředitele Skinnera? Profík každým coulem.

Umím si představit, že řadě hráčů dabing “tak nějak nesedí”, ale na druhou stranu, neumím si představit, jaké peklo by nastalo, kdyby se rozhodli hlavní role přeobsadit někým úplně jiným. Pravděpodobně bychom tu měli další přídavek pro DOOM Eternal, troufnu si říci.

Může vás zajímat:  TMNT: Shredder’s Revenge vyjde i na Nintendo Switch


Od základu přepracovaný vizuál


V základu totožná hra dostala zcela přepracovaný vizuální kabátek. Ačkoli použili kostru z nepodařené Mafie 3, až na ležérní házení molotovovů to tolik do očí nebije. Filmečky vypadají skvěle, stejně tak vozový park a ulice města a celá zástavba ve dne i v noci. I když s těmi odlesky to na dosluhující generaci konzolí není vždycky tip ťop, na hru je povětšinou radost pohledět. Technická stránka občas ale zakulhá. Vizuální kulisy a atmosféru dokresluje dobová hudba ze 2 rozhlasových stanic a projíždění městem před tím, než někomu rozstřelíte hlavu a zdrháte před policejními jednotkami, je svým způsobem uklidňující část mise.



Dojeď, postřílej a zdrhni – hračka, ne?


Jako ve správné mafiánské akci současnosti nechybí přestřelky, honičky s gangstery a policií nebo pouliční bitky. Přestřelky s různými zbraněmi, jízda v různých vozech – to funguje dobře a přináší zábavu po celou hlavní kampaň, přestože v zásadě repetitivně plníte zadání typu “dojeď a splň úkol”. Ono taky co byste chtěli. Jste mafián a plníte úkoly pro dona Salieriho… tedy, většinou…
Jelikož herní mechanismy zůstaly v zásadě stejné, je otázka, jak k titulu přistoupí mladší hráči, kteří po škole neutíkali domů na povinnou dávku Mafie, než se vrátí rodiče a bude čas na domácí úkoly. Žánr městské akce se za 18 let notně posunul, což tvůrci nikterak nereflektovali a servírují nám ryze lineární příběh bez vedlejších misí a aktivit. To ale nemusí být nutně špatně. Jen je třeba přistoupit ke hře tak, že je tu čistá příběhovka a město Lost Heaven neslouží k ničemu jinému než ku kochání. A vypadá nádherně. Jisté choutky po objevování města a blbnutí do určité míry splňuje režim volné jízdy, otázkou ale je, jestli to není málo.



Celkové hodnocení – 7.5/10


Na Mafia Definitive Edition se dá přistupovat ze dvou stran. Jako na remake zatížený notnou dávkou nostalgie, nebo zcela bez předsudků jako ke zcela nové hře. Paradoxně ať už zvolíte jakýkoli přístup, nebudete spokojeni. Těm, kteří hráli originální hru, bude chybět část originálního soundtracku, musí se smířit s jiným vizuálem postav, upravenými dialogy, dabingem, přidanými indikátory směru jízdy a kosočtvercem určujícím cíl, minimapou a dalšími prvky. Nové hráče zase může odradit absence otevřeného světa, přílišná linearita misí a že to zkrátka není moderní městská akce. Ale přesto přese všechno je to v základu Mafia, kterou si pamatujete a máte rádi. A jen to ukazuje, jak je originál nadčasovou záležitostí, byť k remaku vývojáři ze studia Hangar 13 mnohdy přistoupili jaksi polovičatě.