„Jdi ven do přírody, nebo buď doma,“ řekly vládní hlavy všemi mastmi mazané (jedna teda určitě) a všechno zavřely na kdoví dokdy. Přinášíme výběr 5 zajímavých walking simulátorů v přírodě, kde si užijete virtuální zeleně a abyste věděli, co za mlsnou havěť tam na vás čeká. Nebudeme si nic nalhávat. Třenou bábovku nechte doma, v našem seznamu s ní nikoho neuplatíte.
Walking simulátory ve velké míře rezignují na akčnost, jakou známe ze stříleček, a zaměřují se spíše na budování atmosféry, vyprávění příběhu, prozkoumávání okolí, šmrncnutý nějakým tím puzzlem. A když k tomu přidáte nějaký ten jumpscare, halušky (ale ne ty k jídlu), alkohol, mírnou duševní poruchu hlavní postavy, je o zábavu postaráno i bez použití brokovnice.
Nechceme nikoho nabádat k absenci pohybu na čerstvém vzduchu, ale ona ta digitální příroda má taky něco do sebe. Nuže, vyrazme na naši virtuální, atmosférickou procházku do lesíků, hvozdů a možná přijde i nějaká ta jeskyňka.
Firewatch
Hlavní hrdina Henry se ocitá v rozlehlém národním parku na pozici strážce lesa, přičemž při procházení nespoutanou divočinou mu dělá společnost žena Delilah na druhé straně vysílačky. Hra je nabušena dialogy mezi ústřední dvojicí postav, které se vzájemně sbližují a odkrývají své nitro. Jako hlídač ale samozřejmě nebudete jenom žvanit do vysílačky. Čekají na vás nejrůznější události, které musíte prošetřit. Takže každý den slezete ze své věže a vyrazíte na dané místo. Prim ve hře hraje především tajemný příběh, který postupně odkrýváte, a samozřejmě krajina, kterou osamoceně procházíte. Hlavním problémem (nebo devizou?) je střední část hry, která tvoří podstatnou část. Je to logické, rozhovory se postupně prodíráte příběhovou houštinou a vy čekáte, jak se to celé vyvine. Pro někoho to ale může být až příliš dlouhé, někomu volnější tempo vyprávění přijde naopak vhod, stejně jako osudy vedlejších postav. Firewatch vás nutí zpomalit, prozkoumat okolí, texty i jemné detaily, na které ve strážní věži nebo venku narazíte. Také dialogy je třeba náležitě vnímat a číst mezi řádky – jak jsme u žen běžně zvyklí, což? S dávkou vnímavosti a zkoumání si pak překvapivý a silný závěr celého příběhu náležité vychutnáte. Za to ručím. Hra Firewatch není pro každého, ale přinejmenším jako experimentální kousek od nezávislého studia Campo Santo určitě stojí za vyzkoušení.
Blair Witch
Bývalý policista Ellis a jeho psí parťák Bullet se vydávají do hlubokého lesa, aby pomohli pátrací jednotce najít ztraceného chlapce. No jasně, že to nebude pěkné, hlavně až na les padne tma. Atmosféra lesa ve dne i v noci je naprosto fantastická. Kulisy se snaží působit velice realisticky, čemuž dopomáhá i další rekvizity, jako například hit devadesátek – mobilní telefon značky Nokia s legendárním Hadem. Obdobně jako ve Firewatch, také zde vám telekomunikační přístroj slouží pro hlasové hovory se ženou, ale v tomto případě dialogový balast není tak masivní. Na druhou stranu vztah s Jess tvoří jeden z výrazných prvků hry a dokresluje příběh hlavního hrdiny. Tady však veškerá podobnost končí a jak už je z názvu jasné, titul staví především na odkazu filmové hororové klasiky. Podstatným herním prvkem je váš psí kámoš Bullet, s kterým můžete interagovat a efektivně prozkoumávat prostředí. Dále vás upozorní na nebezpečí a je to zkrátka parťák se vším všudy, ke kterému si chtě nechtě vybudujete pouto. Jo a abych nezapomněl, aby toho díky příšerám nebylo málo, Ellis navíc trpí post-traumatickou poruchou, takže čas od času na něho dolehnou tíživé vzpomínky z minulosti. Bavte se!
Someday You’ll Return
Teď navštívíme lesy české a vychutnáme si trochu té naší domovské přírody. Na pohled vašemu oku zalahodí příroda Českého Švýcarska a tvůrci šli dokonce tak daleko, že se v lese orientujete podle turistických značek, sbíráte houby, kořínky a další přírodniny na přípravu „lektvarů“, smočíte obličej v tůňce, narazíte na skautský tábor a další aspekty, které našinec ocení. Stejně jako ve skutečném lese můžete sejít z cesty a poněkud zabloudit, když se nebudete držet turistických značek. Hra samozřejmě neskýtá jen pasáže pěší turistiky s loveckým salámem v tlumoku a základy bylinkářství, ale v roli otce se snažíte najít svoji ztracenou dceru. Sluncem zalitou krajinu posléze vystřídají děsivé a temné hororové scény, které vás přenesou do zcela jiné reality. Za zmínku stojí také fakt, že na vývoji celé hry se podíleli de facto jen dva lidé z nezávislého studia CBE Software z Brna.
Everybody’s Gone to Rapture
Když už toho strašení budete mít dost, můžete se vypravit do malebné anglické krajiny ve hře Everybody’s Gone to Rapture. Tato hra obnažuje walking simulátory na maximum a ukazuje, že „post-apo“ tematika nemusí zahrnovat jen zombíky, zdemolované okolí, dlabání mozků a jiné chuťovečky. Paradoxně přicházíte na nádherně vymodelovaný anglický venkov, plný zeleně a přírodních krás. Jak stvořené na dovču. Je tu ale jeden háček – kromě vás široko daleko nikdo není. Herní dobu tak trávíte rozhlížením, prozkoumáváním a hledáním vodítek a informací na každé pídi herní lokace. Plnými doušky tak můžete nasávat tajemno atmosféru a kousek po kousku skládat události, které ke zmizení obyvatel vedly. Jedinou průvodkyní je jakási Kate, respektive její hlas, který vás uvede do problému a nechává vám další hlasové záznamy. Hra vás do ničeho netlačí, záleží na vás, jak budete pečliví a obezřetní, jaký prostor dáte tomu, abyste zrekonstruovali proběhnuvší události, uvědomili si vztahy mezi jednotlivými obyvateli a odhalili jejich konkrétní osudy. I přes absenci logických hádanek, budete muset nad tím, co vidíte, notně přemýšlet a zapojit fantazii. To samozřejmě není gameplay ani zdaleka stravitelný pro každého, ale současně je to největší deviza celé hry. Pro akčnější povahy jsou tak vhodnější příklady zmíněné výše.
Dear Esther
Takhle nějak skončíte, když nebudete mít žádné kámoše. V Dear Esther budete bloumat po krásném, leč opuštěném ostrově, rozhlížet se a toulat po okolí, pohroužet se do svého vlastního nitra, pokládat si otázky, na které s velkou pravděpodobností neexistuje správná odpověď. Informace získáváte výhradně prostřednictvím čteného textu. A že to nejsou žádné jednočlenné vět, ale relativně dlouhé monologické bloky textu, na které je třeba se soustředit. Hra na nich takřka výhradně stojí. Ve spojení s vizuální stránkou a hudebním doprovodem titul Dear Esther apeluje na vaši představivost, symbolické myšlení a snad i na nějakou tu uměleckou strunu. Hra Dear Esther není něco, co byste aktivně hráli a gameplay vám vyrážel dech. Spíše se jedná o digitální umělecké dílo, které na sebe musíte nechat jednoduše působit.
Tak to je konec naší virtuální procházky, přátelé. Klidně nám můžete napsat, kam se chodíte procházet vy. Myšleno na ty virtuální :D.
