fbpx

RECENZE: Paradise Lost – příběhový walking simulátor pro nenáročné

Polské Paradise Lost nabízí výbornou grafiku, skvělou atmosféru a poklidnou hratelnost. Hra není ani tak adventura, jako spíše atmosférický walking simulátor, který uspokojí spíše nenáročné hráče.

V Paradise Lost se ocitneme v roli dvanáctiletého chlapce. Ten žije ve světě, ve kterém Druhá světová válka nikdy neskončila a musí se vydat do opuštěného německého bunkru, aby našel svého ztraceného otce. Na rozdíl o jiných her, které se odehrávají v reálné nebo alternativní Druhé světové válce, zde nebudete vůbec používat zbraně. Nebudete kosit zástupy nácků a ani nebudete bojovat proti roboführerovi. Hra je spíše o prozkoumávání starého bunkru, o získávání informací, odkrývání tajemství tohoto zařízení a hlavně o prožívání několika stádií smutku, kterými si projdeme společně s chlapcem. Bunkr není jen o temných chodbách. Budete procházet staré vlakové nádraží, laboratoře, nákupní střediska a dokonce obytné části, které ve své opuštěnosti působí opravdu skličujícím dojmem.


Silný příběh na vratkých základech


Paradise Lost je především o prožívání osudu malého chlapce, který po nukleární válce zůstal v podstatě sám a v tomto zapomenutém bunkru hledá stopy po svém otci. Příběh jako takový prožíváte sami, ale všechno ostatní je vyprávěno pouze pomocí dopisů a audio nahrávek. Je tak na vás, aby jste hledaly papíry a záznamové zařízení, aby jste se dozvěděli, co se v bunkru vlastně stalo. Za celou herní dobu totiž celým komplexem putujete sami a společnost vám dělá jen slečna, se kterou komunikujete pomocí rádia. Aby jste tedy prožili příběh v celém jeho kontextu, nevyhnete se dlouhému čtení ještě delších dopisů a poslouchání audionahrávek. Co se dialogů týče, budete mít při rozhovorech s neznámou na výběr z několika dialogových možností, ale ty nijak neovlivní příběh hry. Jak ale procházíte zmíněnými stádii smutku, vaše odpovědi se budou v průběhu hry lišit. Na začátku tak komunikujete jako vystrašený chlapec, ve fázi vzteku jste na svoji tajemnou přítelkyni spíše nepříjemní a podobně. Velký vliv, ale rozhovory na příběh nemají. Až poslední rozhodnutí ve hře, může spustit některý z alternativních konců této hry.

Může vás zajímat:  State of Play ovládli Ratchet s Clankem

Problém je také špatná zvuková stránka. Vzhledem k tomu, že se nacházíte v opuštěném bunkru, je o zvuky prostředí celkem nouze. Občas něco někde zavrže, zaklepou schody pod nohami nebo zaskřípou dveře. Jinak ale zvukový podkres odpovídá opuštěnému bunkru a je tak vcelku chabý. Dalším problémem je také dabing hlavní postavy. Občas se zdá, jakoby některé dialogy vývojáři dodělávaly narychlo a na jejich kvalitě je to bohužel celkem poznat. Dalším problémem, na který jsme během hraní narazili, je občasné honění pixelů. Pokud totiž chcete interagovat s předměty, musíte zamířit na kolečko u předmětu, které ukazuje, že je nějaká interakce možná. Hra ale nenabízí žádny HUD a tedy ani zaměřovač, někdy tak budete klikat u páky a čekat, až se podíváte na to správné místo, aby chlapec za páku zatáhl nebo aby už konečně vzal ten papír.

Paradise Lost neobsahuje žádné složité herní mechanismy a celé putování je pouze ve znamení chůze, klikání a čtení. Protože se jedná o malého chlapce, nebude se po komplexu pohybovat vůbec závratnou rychlostí. Celý téměř čtyřhodinový příběh projdete poklidnou chůzí, na běh nebo skákání můžete zapomenout.

Nakonec se tedy dostáváme k tomu, že Paradise Lost je opravdu jen walking simulátor. Prostředí starého bunkru ale dodává hře náležitou atmosféru a pokud nejste zatížení na střelbu a akci, příběh malého chlapce si určitě užijete. Pokud ale máte při zmínce o Druhé světové válce chuť nabít samopal a sednout do tanku, musíte se podívat po jiné hře. V Paradise Lost si budete užívat převážně atmosféru a výborně zpracované prostředí. To se totiž vývojářům opravdu povedlo.

Může vás zajímat:  Seriál The Last of Us zná dalšího protagonistu